Je rozšířen v nížinách podél pacifického pobřeží Kolumbie a Ekvádoru. Ve starší literatuře bylo uváděno rozšíření až do Panamy a Kostariky, což je již ale definitivně potvrzeno jako omyl ( Jay M.Savage,2002). Obývá pralesní vegetaci poblíž tekoucích i stojatých vodních ploch. Je největší druh čeledi Corytophanidae. Dle literatury dorůstají samci až 90 centimetrů . Mnou největší chovaný jedinec dorostl v teráriu 76 cm . Největší samice měla 47 cm . Stavbou těla je B.galeritus robustnější než jeho podobně veliký příbuzný B.plumifrons,a veliká pevná přilba na hlavách samců jejich mohutnost ještě umocňuje.V kresbě a zbarvení jsou dosti variabilní, převládá cihlově červenohnědá.V kresbě jsou zastoupeny ioranžová, černá a bílá. Na některých lokalitách v přírodě je ve zbarvení B galeritus hodně zastoupena i barva zelená( zvláště u samic) ale v teráriu se zelené zbarvení časem přemění na hnědou. Chovám B.galeritus již asi v osmé generaci a zdá se mi že následující generace je vždy o něco pestřeji zbarvena než ta předešlá. Zelené zbarvení se však v odchovech již nikdy nevyskytlo.Pokusy o oživení krve v minulých letech skončily neúspěšně , páry zkompletované z odchovaných a importovaných jedinců se mi nepodařilo již dále rozmnožit, takže chov již začíná vykazovat známky imbridingu a je spíše udržovací. Navíc v odchovech ,i přes snahu ovlivňovat poměr pohlaví teplotou při inkubaci, je vždy více samců než samic. Vliv teploty v tomto směru je ale prokazatelný , nejpříznivější poměr pohlaví mi vycházípři teplotách 24 - 26 st.C. Při teplotách k 28st.C byl poměr například i 7 ku 1.Při vyšších teplotách je i větší pravděpodobnost různých vývojových deformací či neschopnost vylíhnutí se z vajíček.( mláďata jsou sice rychleji vyvinuta, avšak menší a slabší).Samotný chov je vcelku bezproblémový, dostatečná velikost terária je však určitě základním předpokladem úspěchu. Dlouhou dobu jsem si myslel že dospělí bazilišci trpí nedostatkem pohybu , že jsou dlouhodobým chovem ve stejném prostředí apatičtí. Až instalace USB kamery do terária mě ukázala že za nepřítomnosti člověka jsou velice aktivní. Během mé přítomnosti v terarijní místnosti se však téměř nepohybují a sledují mojí činnost v maskovací poloze - přitisklí k větvi. Většinou nereagují ani na předloženou potravu. Stačí však odejít a začnou se chovat úplně přirozeně. Tato obezřetnost je nepřešla ani v osmé generaci v teráriích.
)